Hustone, mám problém !
Jednu věc opravdu asi nikdy nepochopím. Může mi někdo vysvětlit, proč se chlap pokaždé domnívá, že ho chci přefiknout, pouze z toho důvodu, že se na něj usmívám a jsem milá?
Chápala bych to, kdybych byla v baru pro svobodné a osamělé. Kdybych měla na sobě rudou lakovnou minisukni a kožený korzet proklatě nízko u pasu. Kdybych k vstřícnému úsměvu ještě navíc mrkala jako panenka a občas si po rtech přejela smyslně jazykem. Žádné takové okolnosti ale neexistují.
Jsem v práci, která takové chování vyžaduje a oblečená jsem na svůj vkus poměrně střídmě. Proč si muži představují neexistující souvislosti tam, kde nejsou? Mé povolání mi nedovoluje být k někomu nezdvořilá, chovat se neústupně, protivně, se snahou vyvolat odpor. Nemůžu dotěrnýho chlapa prostě poslat do prdele, i když mám kolikrát chuť přesně tohle udělat.
Zdá se tedy, že jsem odsouzená k tomu být usměvavá ke kdejakýmu slizounovi, ačkoli se mi při tom otevírá kudla v kapse. Nesuďte mě, vím, že řeším hovadiny, jen mě to dneska opět trochu vytočilo.
Vaše deprimovaná Vencca
Lillyanne | 
Zde hledá
mocinky děkuju za komentářík...:)