Poslední dobou se mi zdají docela "krutosny". Jeden, který mi pořádně utkvěl v paměti, jsem se rozhodla zvěčnit na mém blogu. Je dokonce poměrně aktuální. Vyskytla se v něm totiž roztomilá ovečka :o). Docela by mě zajímalo, co by na to řekli vykladači snů. Čistě ze zvědavosti, ke snářům, horoskopům, tarotovým kartám a podobným pouťovým atrakcím nechovám přílišnou důvěru.
V rodné vísce si tak zvesela poskakuji v bílých chlupatých botách, skáču výš a výš a výš... nakonec s nulovým překvapením zjistím, že vlastně letím. Zpočátku je to let kontrolovaný. Mohu přistát a znovu se odrazit, když chci. Po pár megaskocích zjistím, že už to dolů nejde. Nevadí. Chvíli si tedy svobodně poletuji. Necítím radost ani strach, jen letím. Dole na ulici ale spatřím doktora, který na mě zavolá "Medvídku chlupatej, pojď dolů!" A tak jdu. Poté se spolu plížíme ulicí, jako by nás někdo sledoval. Zpoza plotu se na nás vyřítí obrovský černý pes. Takový Kerberos, jen s jednou hlavou, přerostlý rotvajler. Mám zafixováno, že je můj, že je hodný a nikomu by neublížil (psa ve skutečnosti nemám, ani ho nechci :o)). Ve snu ale rozhodně hodný není. Má rudé oči a útočí na nás. Schovávám se za doktora. Přesto mě pokouše (obrovskými zuby mi bolestivě okusuje jemnou kůžičku na palci u ruky :O))). Doktor to schytá trochu víc. Pak vběhneme do luxusního domu, kde stojí Jirka Korn :o)). Procházíme kolem přivázaného, rozsápaného jehňátka. Jirka říká, že to bude OK, a že našeho psa vyléčil. Jdu tedy se psem (doktor je už za scénou) se svým bráchou a ségrou. Když na nás začne útočit takovej malej podvraťák, kupodivu s červenýma očima. Sourozence hrdinsky vykážu a pustím se do psa s pomocí mého vyléčeného zabijáka. Psík mě opět kouše pouze do toho ubohého palce :o), zato můj trhač to ošklivě nedává. Leží opodál s vyhřezlými střevy a smutně na mě zírá, zatímco rdousím vořecha, umírá, z očí se vytrácí rudá barva. Oba umírají...probouzím se....
Co by na to řekl Freud? A co Jan Tleskač?
Zde hledá
Hezkej blog!