Z bílého světla tryskajícího z Hermioniny hůlky se v ranním oparu formovala mlžná silueta nadměrných rozměrů. Zabírala téměř celý prostor malého remízku mezi omámenou dívkou a temnou siluetou stojícího Severuse Snapea.
Průsvitná hmota získávala stále se zostřující rysy skutečného živého draka, který klidně shlížel na bledého muže pod sebou do svislých čárek zúženýma jantarovýma očima. Hypnotický pohled zlatavých očí způsobil, že se Severusova zachmuřená tvář stáhla do zuřivé grimasy. "Na to zapomeň, neobětuji nikoho, natož jí! " Vzteky se mu roztřásl hlas. Stál, vítr ani čas s ním nemohl pohnout.
...
Po pár dlouhých mlčenlivých hodinách se profesor lektvarů pomalu, tak aby draka nevyprovokoval, posadil. Vyčkávavě sledoval obrovské zvíře, ze kterého sálala magie jako smrad z Longbottomova kotlíku. Evidentně zvědav, jak drak na nastálou situaci zareaguje. Monstrum se pomalu sesulo k zemi na pokrčené tlapy gigantických rozměrů a s výsměchem pozorovalo človíčka pod sebou.
"Ona je skutečně okouzlující, že?" Otázal se lenivě drak a čenichem kývl směrem k Hermioně. Dívka se mírně kymácela v neznatelných kruzích a vlasy jí přitom něžně hladily bledé tváře. "Celkem ucházející." Drak si neznatelně odfrkl. Ovšem neznatené by to odfrknutí bylo pro jiného draka, nebo pro kolonii draků, ne však pro člověka. Seděli tam ještě dlouhou chvíli než se vzduch kolem pročistil natolik, aby na sebe dva tak odlišní tvorové mohli znovu pohlédnout. "Ehm, to bylo věru povedené." Uchechtl se drze Severus. Zarazil ho však rezonující hlas kouzelného tvrora.
...
-"Proč tu jsi kouzelníku?"
"Chci zůstat kouzelníkem."
-"Pojem -Zločin a Trest- ti nic neříká?"
"Necítím potřebu nechat se neustále trestat. Neuznávám sebemrskačství"
-"Považuješ se za dotčeného, nepochopeného hrdinu?"
"Nejsem hrdina o nic víc než Potter."
-"Jistě, jen jste dělali, co jste považovali za nezbytné."
"Přesně tak."
-"Jsi dobrý?"
"Jsem, jaký jsem, trest to nezmění."
-"Proč toužíš po moci, nemohoucnost by tě změnila?"
"Nemohoucnost by mě zabila."
-"Bylo by to opravdu tak zlé?"
"Zdaleka ne tolik jako tento přihlouplý rozhovor."
-"Smrti se nebojíš, dívka je ti lhostejná, jsi sám, odsouzený, nenáviděný, měl bys zemřít."
"Vidíš a přesto nechci."
-"Proč?"
"Udělal bych tím radost příliš mnoha lidem."
...
Náhle drak vyslovil něco, co Severuse naprosto vyvedlo z míry. Chce si s ním hrát. Ovšem nic fádního samozřejmě. Šachy? Kdepak, ty se přeci hrají se Smrtí. Hádanky? Ale kdeže, jsou snad hobiti? Dokonce nejde ani o čestný zápas, čestný samozřejmě v rámci možností. Zkuste bojovat s drakem.
-"Padne Panna a získáš mou magii, padne-li orel, musíž zvolit, čí smrtí za svou opovážlivost zaplatíš."
"Proč?"
-"Chci zjistit odpověď na svou otázku."
GM | 2. března 2008 v 13:47 | 
Zde hledá
Haleluja, chvalte Pána, konečně je to tady !!!! Budu si to muset přečíst ještě jednou, teď bohužel už musím zmizet z netu.. Díky..!