JINDE na Blog.cz

Severus Snape si svými dlouhými pevnými prsty pohrával s kouzelinckou hůlkou a z očí mu sršela zlost. "Takže, slečno Grangerová, stále trváte na své pošetilé nabídce pokusit se pomoci největšímu žijícímu zlosynovi Británie?" protáhl Snape chladným hlasem. "Jste si doufám vědoma, že Vaše samaritánství na mě působí poněkud křečovitě, nikterak mě nedojímá a předpokládám, dle výše Vaší inteligence, že ode mě neočekáváte naprosto žádný vděk. Svou momentální přítomnost jste mi vnutila svou vlezlostí a já jí hodlám snášet jen pod jednou podmínkou. Také předpokládám, že tato podmínka urazí Vaši směšnou nebelvírskou hrdost natolik, že svou pomoc ještě velmi ráda odvoláte. Bude mi potěšením uvítat znovunastolení našeho klasického vztahu. Vy, drzá malá nebelvírka prahnoucí po příležitosti, při níž by mohla zachraňovat svět a já, zlý bastard, který by měl být vymazán ze všech kouzelnických záznamů jakožto i z paměti lidstva vůbec."

"Skončil jste?" Jestli si ten arogantní prevít myslí, že mě dokáže naštvat tímhle nacvičeným proslovem, tak se setsakramentsky mýlí. S přezíravostí sledovala jak drahého Snapea polilo horko. "Vaše podmínka?"

...

Má to mít, ušklíbl se v duchu Snape. "Každý den ve Vaší přítomnosti mi budete muset náležitě zpříjemnit." Pronesl bývalý profesor vážným hrubým hlasem. Hermiona zamrkala v otázce. "Splníte jakékoli mé přání jako odškodnění za narušení mého soukromí." S pokřiveným úsměškem zíral rádoby nevědomky na měkké lože.

Konečně Hermiona ztratila svůj klid. Snapea tolik těšil pohled do těch ublížených zuřivých očí. Kochal se svou výhrou a čekal, kdy se konečně dostaví i pocit úlevy. Ten si však, zdá se, vzal na nějaký čas menší dovolenou. Místo očekávaného oddechnutí se s nepatrnou nadějí zadíval na slečnu Grangerovou. Lapala po dechu tak půvabně, že byl nucen přehodit nohu přes nohu. Co jí šrotovalo v hlavě Severus netušil, ovšem výsledek stál skutečně za ten malý moment strpení. Pokoušel se potlačit vzrůstající vzrušení, což při pohledu na její rozechvělé rty nebyl nijak snadný úkol.

"Jak se vůbec opovažujete Vy... to je přeci absurdní! Pokouším se Vám pomoci a Vy se mě snažíte zbavit i za cenu toho, že si o Vás budu myslet, že jste jen nemožný chlípný prase!!" Začala na něj řvát dívka a pokoušela se skrýt své roztřesené ruce. Ta nehorázná nabídka pronesená všedním oznamujícím tónem vyvolala v jejím těle touhu, kterou nechápala. Ještě než zareagovala musela potlačit prvotní myšlenku okamžitě jeho nápad odsouhlasit.

"V tom případě tedy nechápu, co ještě pohledáváte v mém apartmá." S těmito slovy Snape vstal, pomalu došel až k Hermioně a oběma rukama ji zvedl za tenké paže. "Dobrou noc, slečno Grangerová." Vdechl jí horce do tváře. Potom jí pustil tak náhle jako by se snad její jemné pokožky štítil. To Hermionu znovu rozčílilo. Ještě než však stačila zareagovat, spatřila v temných očích hluboký smutek a zklamání, když se Snape odvracel. "Profesore.." pronesla tichým tázavým hlasem. Po předchozím výrazu jeho churné tváře zbyla jen únava a zatrpklost. "Tak už běžte." Zavrčel zlostně a zhroutil se do křesla. Dívka se zastavila ve dveřích, neotočila se.

...

Neviděla tedy jeho prázdný pohled ani atypicky svěšená ramena.