(18+)
Hermiona nemohla usnout. Neustále se jí v hlavě honila myšlenka na polonahého profesora, na jeho lákavé rty a na ten zoufalý pohled. Začínala si myslet, že to byla jen taková planá výzva. Musel s jistotou vědět, že takovou sprostou nabídku odmítne. A v tom byla celá ta tragédie. Kdyby neodmítla, dostal by se do úzkých on, a pak by to byla ona, kdo by si kladl podmínky. Na malou chvíli upadla do takového lehčího bezvědomí, se spánkem to však nemělo pranic společného. Spánek má za úkol člověka uklidnit. Ne vyčerpat.
...
Severus Snape ležel v celé své temné kráse přibitý na pololežícím krucifixu. Jeho tělo, pokryté špínou se lesklo potem a krví. Hladké svaly se stahovaly ve smrtelné křeči a ona nad ním stála jako bílá bohyně nenávisti. Mučila jeho nahé tělo. Otevírala zavřené rány a starala se, aby se nikdy nezacelily. Jemnými kovovými nástroji pomalu navíjela jeho nervy a způsobovala mu tím muka mnohem větší než by si kdokoli mohl jen představit. Pálila jeho kůži pekelným ohněm. Škvařila ji tak dlouho, aby i on sám mohl pocítit zápach spáleného masa, které pak s láskou olizovala a okusovala. Ukájela na něm svůj chtíč. Nabodávala se s rostoucí razancí na jeho ztopořený penis a hluboko ve svém těle ho surově svírala. Mazlila se se svým tělem, krásnými ženskými prsty si jemně mnula ztuhlé bradavky a s narůstající rychlostí vlnila boky, aby jeho penis pohlcovala v pomalých kruzích. Pro jeho vlastní tělo, zubožené na nejvyšší možnou míru, měla jen bolest. Celou dobu hleděl do jejích krutých očí pohledem, kterým prosil o pomoc.
...
Hermiona se probudila v promáčené posteli. Byla zděšená sama sebou. Po čele jí stékala slaná kapička potu. Necítila zhnusení, které by rozhodně cítit měla. Vzrušení, které kralovalo v jejím klíně bylo téměř nesnesitelné. Celé tělo jí tepalo téměř zvířecí touhou. Nejen pot zmáčel její prostěradlo. Byla zděšená sama sebou.
Přemohla pokušení zalézt do sprchy a rychle uvolnit svoje napětí. Přetáhla si saténový hábit přes své nahé tělo, ve snaze zchladit vřící krev. Potřebovala si pročistit hlavu, ačkoli věděla že to, co skutečně potřebuje, je Snape. Věděla to. Ta myšlenka v ní probudila tisíce otázek. Měla se lépe věnovat výkladu snů, pomyslela si s úšklebkem. To už ale stála u Snapeových dveří a klepala. Podruhé za tuto dlouhou noc.
...
"Vstupte!" Vyzval ji jeho ostrý hlas. Úšklebek stále zdobil její obličej, když na něj pohlédla. Seděl na stejném místě, na kterém ho dnes již zahlédla, když opouštěla jeho komnaty. Chvíli ticha rušily jen kapky deště jemně ťukající na okna ve Snapeově ložnici. "Přijímám Vaši nabídku." Slyšela Hermiona svůj tichý hlas vyslovit ta tři prokletá slova. "Můžeme začít s naším pokusem, nebo si nejprve přejete splnit nějaké neodkladné přání? Co třeba kávu, abyste se mohl lépe soustředit? Dáte si mléko, smetanu?" Vychrlila ze sebe. Přitom tajně doufala, že jeho přání se bude týkat všeho možného, při čemž však bude ruce a především ty dlouhé štíhlé prsty používat k něčemu zcela jinému, než je míchání horké kávy. Kam asi ty prsty dosáhnou?
...
Severus Snape se narovnal v celé své výšce a ostře vykročil směrem k Hermioně. Ucouvla před jeho pohledem.
Tak tahle malá holka s ním chce hrát nebezpečné hry pro dospělé? Uchechtl se Severus v duchu a přiznal jí bod k dobru za tu směšnou odvahu. Pravda, nečekal, že jeho výzvu přijme. Měl v úmyslu jí jen vystrašit. Což se, jak se zdá, konečně pořádně podařilo. Hermiona před ním couvala a tvářila se poměrně vyděšeně. Bylo to jako za starých časů, kdy budil děs u svých studentů. Někteří při tom vypadali celkem roztomile. Třeba slečna Grangerová. I ty kruhy pod očima jí slušely, a ty zarudlé tváře, zrychlený dech ... To se ho vážně tolik bojí? Ptal se Severus sám sebe. Stopoval směr jejího pohledu, zatímco postupoval krátkými plíživými kroky směrem k ní. Zarazil se, když mu konečně došlo, kam tak zarytě zírá.
Její oči jiskřily při pohledu na jeho chladem ztuhlé tmavé bradavky. Po tomto zjištění ztuhly ještě víc. Možná ta ironie v její nabídce byla jen pro formu. Co by asi tak slečna Grangerová udělala, kdyby jí skutečně přimáčkl na hrubou studenou zeď a ochutnal slanost její heboučké pokožky? Stejně chci, aby vypadla. To je dobrý způsob, jak toho dosáhnout. Pomyslel si.
...
Byl si jist, že když půjde do tuhého, nakonec čestná Nebelvírka přeci jen couvne.
...
Konečně došel až k jejímu horkem sálajícímu křehkému tělu. Byl o tolik vyšší, že se musel hodně sklánět, aby mohl přejet špičkou jazyka po jemné kůži za jejím ouškem. Dívka se ani nehnula. Vnímala jen teplo, které jí projelo celým tělem ve stonásobné síle, než kterou cítila po probuzení ze svého snu. "Vy se potíte, slečno Grangerová?" zašeptal, když ochutnal její kůži.
Janica | 4. ledna 2008 v 20:38 | 
Zde hledá
Tak to jo...nechcu ti kazit tvou představu o mém nevinném zájmu o SS, ale já takovéhle a ještě víc drsné povídky čtu už hodně hodně dlouho. Jsem dokonce i zasvěcenec na jedných stránkách. ( tu stránku jsem dala do webu) Takže si o mě něco nemysli. Jinak super povídky máš talent....když tak mi napiš na mailík.