(18+)
I´m so hollow....
...nikdy bych nevěřila, že budu poslouchat Jamese Blunta...a že ho budu poslouchat pořád dokola. Zpívám s ním a mám neodbytný pocit, že zpívám vážně dobře, ale já vždycky chodila na výtvarku.
Jsem v práci a šéf je tu také, bohužel. Nějak jsme si nepadli do oka. Vzhledem k tomu, že ten nadřízený a tudíš nadřazený, je tady on, dost toho využívá. A mě ani nenapadne protestovat.
Slyší mě zpívat, tvářím se asi dost tragicky, protože propukne v hlasitý výsměšný rádoby smích, který zní upřímně asi jako Marylin Monroe vykládající o Kantovi. Lehce zrozpačitím, ale ani jeho výsměch mě nedonutí ustat v mém hvězdném čísle. O pár oktáv snížím svůj ječák a trošku se ztiším, hledíme si do očí...Goodbye my lover....
Jeho temné oči se mi propalují skrz tenký kašmírový svetřík temně rudé barvy a kdyby moje ňadra byla teploměrem, rtuť by explodovala při tak intenzivním pohledu, který ke mně vysílaly ty jeho zářivé prohlubně.
Nesnášel mě, ale dával to najevo dost zvláštním způsobem. To, co jsme prováděli, když nebyli žádní spolupracovníci poblíž, bylo jistě trestné. Šikanoval mě a já mu drze odporovala. Můj odpor však byl předstíraný. Já to věděla a on také. Musel to poznat, když jsem se zaťatými čelistmi sténala jeho jméno. Byl mým pánem, mým živitelem a já mu byla oddanou služebnicí, otrokyní. Obou nám takový vztah plně vyhovoval.
"Víte jistě, slečno, že Váš zlatý skřivánčí hlásek má tendence rozbíjet sklo i u mě v kanceláři, a to mám, podotýkám, zvukotěsné dveře." Dopěji svůj úchvatný part a s velkým sebezapřením pozvednu levé obočí. Samozřejmě, že vím...
Jde ke dveřím, které pomalým mučivým pohybem zavírá, klíč tady není, ale to jen dodává té atmosféře adrenalinové napětí. Je ke mně natočený svým aristokratickým profilem. Ostré rysy, orlí dominující nos, to vše vyvolává v mém těle slastné mravenčení. Jeho velké ruce, dosud složené na širokém hrudníku, pokryté tmavými chloupky, se pomalu sunou z té ležérní pozice. Chystají se zaútočit. Tuším, co bude následovat. Dnes mám chuť se bránit. Nebude to mít lehké. Myslí si asi, že vždy jen roztouženě roztáhnu nohy, dnes ale ne. Urazil můj zpěv.
"Ty mrcho!" Vykřikl, když jsem se jeho silným dlaním obratně vyhnula. Kličkovala jsem mezi stoly, svůdně jsem při tom kroutila zadečkem. Věděla jsem, že má pro něj slabost. Nebyla to žádná anorektická prdýlka, ale poctivej ženskej kulatej zadek. Krásně vytvarovanej sexem. Častým sexem.
Potom se mi vyvrkl kotník. Připadala jsem si jako husa. Zatracený jehly. Jen se smál. Tentokrát ale ne výsměšně. Jeho smích mi zněl v uších asi jako zní králíčkovi křik hladového jestřába. Vítězně, dobyvačně. Zvedl mě na nohy a odhodil mě na vyvýšený pult. Veškerou něhu soustředil do opatrného vyzouvání černého střevíčku a jemného pohlazení mého útlého kotníku. Asi zjistil, že smrt mi nehrozí, protože mu nebezpečně zablesklo v dravčích očí, lehce se ke mně naklonil, objal mě....
...a jednou dlouhou rukou sáhl za pult, aby mohl vytáhnout poměrně ostrý nůž na dopisy.
Stále se mi upřeně díval do očí a já se pod jeho pohledem krčila jako malá holčička přistižená v obchodě s lízátkem za zády. Špičkou nože putoval po černé punčoše na mém horkém stehnu. Přejížděl jím tak opatrně, že po sobě nezanechal žádnou nemilou stopu. Bylo to k nesnesení vzrušující. Stále jsem však netušila, co mám od něj čekat. Byl dnes v podivné náladě.
Bez rozmýšlení, bez jediného náznaku v jeko drsné tváři zralého muže, zajel nožem do mých kalhotek a s mírným úšklebkem na úzkých rtech je jediným pohybem plynule rozřízl. Zalapala jsem po dechu. Vzrušení mi rozklepalo ruce, kterými jsem se opírala za svými zády. Všiml si toho, zamračil se.
Jeho výraz se ale zmněnil, když si všiml, co můj třas dělá s plným poprsím, ukrytým pod tenkou látkou. Podíval se na ten pekelný nástroj ve své ruce, potom na mě. Byl to klučičí, darebácký pohled, který mě vykolejil ještě více než prsty v mém klíně, které se bůhvíjak dostaly po dlouhé cestě po mém stehně až k vlhkému cíli.
Rozlobeně jsem pohlédla na nůž a zcela automaticky mi vylétla jedna paže. Srazila se s jeho rukou a nůž opsal oblouk po celé místnosti. Jen se zasmál, prevít, a už ze mě rval tu zbytečnou věc. Přetáhl mi svetřík přes hlavu a...tím zdá se skončil.
Zanechal ho na mých ramenou tak, že mi svíral obě ruce k sobě. Nesnáším elastické oblečení.
Odstoupil, sedoval mé rozklepané tělo. Podprsenku vyhrnul nahoru, stejně jako krátkou sukýnku. Chtěla jsem se pohnout, ale jeho ostrý pohled mě brzy zastavil. Rozepl si vláčným phybem kalhoty a stáhnul si spolu s nimi i zářivě bílé boxerky.
Jeho penis mi propaloval cejch do mého lůna a já mu za to děkovala jako tísíckrát před tím. Vyplňoval celé mé nitro a brutálními pohyby si bral vše, co chtěl, na tváři stále ten opovržlivý úšklebek.
Netrvalo dlouho a dlouhé prsty s pěstěnými nehty se mi začaly zarývat do bledé pokožky na bocích. Moje nitro se horečně svíralo kolem něj a já vnímala jen ten úšklebek...
Když jsem se probrala, stál už u dveří. Ještě se ohlédl, než odešel "Tento měsíc jste si vedla dobře slečno, myslím, že můžete očekávat tučnou prémii..." a s pousmáním vyšel ze dveří, asi aby přišel včas na večeři.
Nechápu ty ženské, které manželovi každý večer vyvařují...
Jaffa | 
Zde hledá
Na mém blogu je bleskovka