JINDE na Blog.cz

Šla jsem jsem z práce. Bylo kolem deváté večer, trochu jsem se zakecala s kolegyní. Je to fajn holka. Byla jsem k smrti utahaná, byla mi zima. Člověka minisukně v zimě nezahřeje. Dokonce ani chlupatý vyskoký boty s kožíškem nezajistily mým nožkám potřebné teplo. Zahalená v kabátu, černém jak obloha nade mnou, kráčela jsem temnými ulicemi noční Prahou, límec vysoko zdvižený.

Chtěla jsem se projít, nečekla jsem tedy na autobus. Někdo do mě vrazil, malý kaštánek, se kterým jsem si hrála, mi vypadl z ruky. Světlo pouliční lampy mi svítilo do očí, do tváře člověka, který zavinil naši srážku, jsem neviděla. Ze zvyku jsem se omluvila a sehnula jsem se pro kaštan, je pro štěstí, tak ho tam přece nenechám ležet.  "To já bych se měl omlouvat" řekla mužským hlasem tmavá vysoká postava anglicky.

Mladý muž měl černý klobouk, který mu zakrýval tvář, takže ani po pořádném zaostření mi nebylo dopřáno spatřit jeho tvář. Vypadal jako drsný hoch, nějaký cowboy. Chtěla jsem jít dál, ale on stál přede mnou a zdálo se, že se z místa jen tak nehne. "Dovolíte?" Otázala jsem se překvapeně. Nevypadal jako násilník, přesto jsem věděla, že bych měla cítit alespoň náznak strachu, ten se ale nedostavoval. Měla jsem pocit, že si mě zaujatě prohlíží. Připadala jsem si jako pod rentgenem, nebylo to příjemné. "Ráda bych Vám taky viděla do tváře" řekla jsem ostřeji než jsem zamýšlela. Sundal si klobouk a pootočil se proti světlu tak, aby mu lampa svítila přímo do očí. Jen jsem zalapala po dechu.

Znám ho! To je ... "Ahoj ..." podívala jsem se mu do očí. "Ahoj." Nebyl překvapený, že jsem ho poznala. Asi by byl daleko více překvapený, kyby se tak nestalo. "Neboj, nebudu po tobě chtít podpis, ani aby ses mě dotkl..." řekla jsem mu se smíchem. "To je škoda, konečně někdo, koho bych se dotýkal strašně rád a ty o to vůbec nestojíš." Brala bych to jako legraci, jenže on to řekl smrtelně vážně. Tvářil se tak nešťastně, že jsem zcela automaticky vztáhla ruku, sundala rukavici a jemně ho pohladila po hladké tváři. Usmála jsem se. "Nebuď smutnej, nelíbí se mi to." Překvapeně si mi zadíval do očí.

Ve stejnou chvíli jsme vyrazili stejným směrem, stejnou rychlostí, se stejnou naléhavostí. Nedrželi jsme se za ruce, nedívali se po sobě, ani jednou jsme nepromluvili. Netušila jsem, proč to dělám, ani, co to dělám. Kam to proboha jdeme?

Dorazili jsme k hotelu, všude světla, recepční si ještě mnula oči od spánku. Dala ... klíče, na mě se jen drze ušklíbla. Ty mi můžeš, nádhero. Pomyslela jsem si. Ve výtahu jsem stála jako bych do podlahy snad vrostla, neschopna pohybu ani slova. Dveře se pomalu otevřely. Všechno probíhalo jakoby se spožděním. Měla jsem pocit, jako bych byla v jiné realitě. Pak ... otevřel dveře od hotelového apartmá.

Stáli jsme naproti sobě, upřeně jsme pozorovali jeden druhého. Vyšla jsem mu vstříc. To já udělala první krok. Čekal na to.

Nejprve jsem jen lehce přejížděla svými rty přes ty jeho. Byly horké a hebké jako pohlazení. Máme spoustu času. Není kam spěchat. Chvilku jsme se ani nedotýkali, nepotřebovali jsme to. Ten pocit, že ačkoli jsou naše rty vzdálené od sebe pár milimetrů, ale my přesto cítíme ten nepopsatelný elektrizující dotyk, byl naprosto ohromující. Lehce jsem ... olízla konturu horního rtu. Maličko povzdechl a pootevřel ústa. Zuby jsem trochu drsněji skousla spodní ret. Pak už to nevydržel. Pravou ruku mi sevřel kolem mého štíhlého krku, zaklonil mi hlavu, aby se snáze dostal k sálajícím rtům, druhou rukou si mě přitáhl kolem pasu ke svému hořícímu tělu. Ponořil se do mých úst a sál je jako bych byla jediná oáza na suché poušti. Vtáhl si můj jazyk do svých dokonalých úst, kousal mě tak, že se bolest mísila s rozkoší a já nebyla schopná tyto dva pocity od sebe rozlišit. Byla to hra s ohněm. Netušila jsem, co v sobě ještě skrývá, ale celým tělem celou duší jsem se na to nesmírně těšila.

Bylo tak snadné stáhnout z něj kabát, pak mikinu, triko. Neustále se při tom líbat a hladit jeho krásné tělo. Náhle jsem byla bez svých svršků a netušila jsem, kdy to ze mě svlékl. Nestarlala jsem se o to. Poodstoupil ode mě a sledoval, jak mi pod jeho pohledem rychle tuhnou bradavky. Stála jsem tam jak socha, vzpřímená a hrdá. Sledovala jsem jeho chtivý výraz a kochala se ... i svojí nahotou. Rozepínala jsem si kratičkou sukni, pomalu jsem stahovala zip umístěný na boku. Po chvilce mi zklouzla z boků, lehce jsem z ní vyklouzla a o krok se k ... přiblížila. Stál, krásný jako démon z horoucích pekel, a sledoval mojí siluetu. Nemohl se nabažit toho pohledu, řekl mi to. Byla to první slova od té chvíle venku. Zdálo se mi to jako věčnost.

Pomalu mě začal obcházet. Jen letmo se mě vždycky dotkl a jeho prsty způsobovaly silné otřesy mého roztouženého těla. Přitiskl se k mým zádům. Cítila jsem jeho vzrušení a po nekonečně dlouhé chvíli jsem za zády nahmatala zapínání u jeho kalhot. ... se sklonil k mé šíji a jemně se zakousl do mého krku. Necítila jsem bolest, jen jsem se třásla jako v horečce. Jeho dlouhé prsty obkroužily dvorce kolem naběhlých bradavek, a pak silně sevřel moje prsa. Skoro se mu nevešla do dlaní.

Konečně se mi povedlo dostat ho z těch kalhot. Zadečkem jsem se pevně přitiskla k jeho bokům a začala jsem se v pravidelném rytmu třít o jeho boxerky. Naše vzdechy se sjednotily a začínaly nabírat na intenzitě. Otočil mě čelem k sobě a já se na něj bez rozmýšlení, zcela instinktivně, vyhoupla a nedočkavě obtočila své rozklepané nohy kolem jeho pasu. Líbali jsme se neskutečně dlouho, vášnivě, horce, jakoby to bylo naposledy v našem životě. Postel byla tak daleko.

Vysadil mě na stolek kousek od hlavních dveří. Shodili jsme telefon a ještě nějaké drobnosti, ale ani jeden z nás si toho nevšímal. Zvedl jednu mou nohu za kotník do výšky, tak že jsem se musela lehce zaklonit. Díval se mi do očí upřeným žhavým pohledem. Stáhnul mi černou punčochu s krajkovým lemem jediným plynulým pohybem, pak se přisál k mému kotníku a líbal nohu po celé délce. Když se dostal na jemnou kůži na vnitřní straně stehna, prohnula jsem se jako tětiva v rukou silného lukostřelce. Jazykem kreslil cestičku až k orkaji mých saténových kalhotek. Usnadila jsem mu to, když jsem se mírně nadzvedla. K umučení pomalu ze mě stáhl černé kalhotky. Stále s jednou punčochou, čekala jsem. O krok opět ustoupil. Sledoval mé tělo, mou tvář. Usmál se a přivoněl k mým kalhotkám, které ještě svíral v dlani.

To už jsem nemohla vydržet. Obratně jsem seskočila ze stolku a bleskurychle ho povalila na křeslo před kterým stál. Dopadl do měkkého. Sledoval s napětím, co mám v plánu.

Nohu s punčochou jsem opřela o opěradlo křesílka a centimetr po centimetru jsem jí stahovala ze svého stehna, lýtka, nakonec i z chodidla. Teď jsem byla nahá, stála jsem před ním a věděla, co v příštích vteřinách bude probíhat. On jen tápal. Zatím. Sklonila jsem se k jeho tváři. Moje dlouhé vlasy ho musely lechtat na prsou, asi se mu to líbilo. Jeho dech se zrychloval přímou úměrností k mé blízkosti. Ze země jsem zvedla i druhou punčochu a přivázala jsem k opěradlu jedno jeho zápěstí. Jeho pohled mi říkal, ať proboha nepřestávám.

Za chvíli už seděl přivázaný, vrzušený, a prosebně mi hleděl do očí. Vypadal tak bezbranně. Potřebovala jsem se trochu vydejchat. "Pojď ke mě" zašeptal nakřáplým chraplavým hlasem. Nebylo úniku, to by nevydržel nikdo ze svatých. Laskala jsem jeho tělo, sála vzpřímené bradavky, líbala ploché břicho. Zahákla jsem své prsty za lem jeho spodního prádla a pomalu ho začala stahovat. Teď byl nahý i on. Obcházela jsem křeslo, tak aby měl na mě vždy dobrý výhled. Pomalu, jako divoká šelma jsem se snášela k jeho ústům a v momentu, kdy jsem dosedala na jeho penis, se naše jazyky dravě propletly. Nejprve jsem jen jemně kroužila a nechala jsem jeho žalud, aby prozkoumal citlivý vchod do mé pochvy. Neskutečně dlouho trvalo než .... jsem dosedla nadoraz, byla jsem napnutá jako struna. Měla jsem pocit, že teď, v tuto chvíli, se čas definitivně zasekl. Pak mi ale ... pevně sevřel boky a začal jimi zlehka pohybovat. Cítila jsem ho hluboku uvnitř sebe a měla jsem pocit, že tak hluboko se ještě nikdo nedostal. Napichovala jsem se na něj s dechberoucí razancí. Kroutili jsme se ve spalující sebezničující agónii, sápali se po sobě šílení vášní, drásali si kůži navzájem a...milovali jsme se.

Pak, pocit, který se popisuje trapnými frázemi, ale na tenhle zážitek prostě nestačí, jsem vybouchla. Tisícě zlatavých jiskřiček, snášely se kolem jako spalující déšťa já dokázala vnímat jen jeho oči. Přivřené, překrásné a vědoucí. Přitiskla jsem se k jeho potem vlhkému slanému tělu. Rozvazovala mu zamyšleně obě zápěstí. Ruce měl sevřené v pěst a klouby bílé. Přitiskl mě k sobě ještě pevněji. "Ještě ti neuteču" má první věta.

Smutně se pousmál. Sevřel můj zadeček a s netušenou silou mě zvedl. Hodil mě na postel, přilehl si ke mě tak, abchom se dotýkali co největší částí našich těl. Něha, se kterou mě hladil, mi vyrážela dech. Vzájemně jsem se hladili ne všech místech, kam jen jsme dosáhli. Miloval mě něžně. Připadalo mi to, jakoby to bylo poprvé. Něco tak nového a nezkaženého, čistého a uspokojujícího. Celou dobu sledoval výraz mojí tváře. Ta jeho byla nehybná. Nedokázala jsem odhadnout jeho pocity. Museli jsme vypadat poněkud zvláštně, možná komicky, možná tragicky. On se ve mě jemně pohyboval, já mu vydatně pomáhala, jeho ruce byly všude, naše tváře, vzálené od sebe jen pár centimetrů, vážné, smutné tváře.

Byla jsem vyčerpaná. Vyčerpaná po psychické stránce. Co to se mnou dělá? Tohle přeci nejsem já. Dívali jsme se vzájemně do očí, když mi tohle všechno probíhalo hlavou. Chápavě a smutně, tak vypadaly ty jeho temné oči. Přesto jsem vyprovokovala další milování, ne sex. Tohle opravdu bylo hodné toho slova.

Tušila jsem, že budu jeho vzdechy poslouchat naposledy.

Usnul. Políbila jsem ho na tvář, neodolala jsem a na rozloučenou jsem se dotlka letmo jeho rtů. Přejela třesoucími se prsty přes ta hebká ústa. "Sbohem" Položila jsem na stoleček u dveří svůj kaštánek pro štěstí. Dveře se za mnou tiše zavřely, tak už jsem nemohla slyšet jeho tiché "Sbohem", které uzavřelo jednu z kapitol mého mladého života.