JINDE na Blog.cz

A je to v kapse. Maturita za mnou, život přede mnou. Pomyslela si Sára. Po vyčerpávajícím období byla zralá na kapačku. Touhu, celé drahocené tři měsíce volna proválet, však nakonec potlačila. Bez těch úžasných prášků, které ji doporučila jedna kamarádka ze školy, by neměla nejmenší šanci přežít to nekonečné noční učení. Teď už je ale nepotřebuje, tak co jí proboha pořád nutí každý večer jednu polknout? Kdoví? Zrovna se tím nechtěla zabývat.

Brzy ráno dorazila na doporučení svého známého na brigádku do nemocnice. Smrt ji fascinovala odjakživa. Ráda pozorovala zmítající se mouchu ve stříbřité pavučině, prohlížela si rozjetá zvířata na krajnici a když jí zemřela babička, cítila především zvědavost. Nebylo tedy divu, že skončila v odlehlé části nemocnice. V márnici a přilehlém krematoriu. Jakožto budoucí paní doktorce se jí jistě zkušenosti zde nabyté budou hodit.

Po několik dní jen nečině přihlížela dění na oddělení, aby se prý naučila, jak to tam chodí. Prvotní tranz z ní brzy opadl, a tak neměla do čeho píchnout. Potřebovala se v těch dlouhých dnech nějak zabavit. Vždycky ráda kreslila. Když nikdo nebyl nablízku, pokoušela se načrtnout výrazy mrtvých tváří, které v ní vzbuzovaly nemalý zájem. Zaujatě sledovala mimiku ztuhlých, ledových tváří a zachycovala ubíjející strnulost dříve živých obličejů. Některé vypadaly překvapeně, jakoby smrt neočekávaly tak brzy. Jiní byli klidní a půvabní svým zvláštním morbidním způsobem. Další byly po nehodě, z těch se moc přečíst nedalo.

Po týdnu konečně povolil primář Sáře manipulovat s těly. Omývala je, převážela, starala se o ně. Pracovala spolu s mladým medikem Michalem. Líbil se jí od samého počátku. To bylo fajn. Těšila se do práce. Ona ale, zdá se, na něj příliš nezapůsobila. Sáru mrzelo, že ja tak chladný, jakoby patřil mezi mrtvoly, které byly kolem. Začala tedy znovu malovat. Domů jezdila spát a jíst, jinak zůstávala v práci s tichým hochem a ještě tiššími mrtvými. Práce v ní již nevzbuzovala takový zájem jako dříve, konala ji bezmyšlenkovitě a stala se jen šedou rutinou. Jen mrtvé tváře vyvolávaly v jejím nitru ještě nějaké pocity. Někdy cítila mráz v zádech, jindy odevzdanou melancholii.

V noci se jí začaly zdát temné sny, které ji děsily i ve stavu bdění. Poprvé si věci, které se kolem děly, nedokázala vysvětlit a později se vymykaly veškerému logickému chápání. Starší muž, kterého předchozí den malovala, se zjevil v její noční můře onen první den. Ležel strnule na pitevním stole a náhle pootevřel oči...Sára se vzbudila. V práci téhož dne našla staršího muže s pootevřenýma očima, ačkoli si dobře pamatovala, že ho předchozí den vezli na kremaci. Neměl tam už co dělat. Další hrůzné noční výjevy v podobě volně visící bledé paže vrásčité dámy, shozeného prostěradla z těla třicetiletého muže, či výsměšného úšklebku na rtech starší ženy v Sáře vzbuzovaly neustále rostoucí histerii. Skutečnost se podobala snu vždy jako vejce vejci.

Roztřeseně se svěřila Michalovi a ukázala mu své obrazy mrtvých. Nejprve s klidným výrazem a potom ty, které kreslila po probuzení. Utvrzovaly jí, že není ještě blázen. Medik ji nabídl pomoc. Rozmlouvali spolu hodiny. Náhle se změnil. Byl vstřícný a o těchto zvláštních věcech si povídal jakoby se jednalo o zcela všední téma. Společně sledovali tváře a zachycovali je na papír. Co se odehrávalo v medikově mozku, nemám nejmenší tušení, leč po několika dnech, kdy se Sářiny sny začínaly měnit v hororové vize, i on začal snít. Tyto stavy v něm vyvolávaly silné psychické otřesy.

Začali trávit v nemocnici každou volnou chvilku, velice je to zblížilo. Co se událo jedné středy nikdo neví.

Nemocniční zřízenec, konající svou pravidelnou obchůzku, nalezl dvě mladá těla ulepená hustou nahnědlou krví. Na pitevním stole pak spatřil šokující výjev. Rozsekaná mužská mrtvola. Všude kolem to vypadalo jako po zásahu americké elitní jednotky. Těla byla zohyzděna četnými bodnými i řeznými ranami, byla mučena a stahována z kůže...pak zřízenec omdlel.

Kolem těl pak byly nalezeny různé nástroje, s jejichž pomocí vykonali děti své dílo a s jejichž pomocí ho i na sobě dokonali. Lékaři nechápali, co dva nadějné adepty, inteligentí, úspěšné mladé lidi, mohlo přimět spáchat takový čin. O to více se pídili po nějakém vysvětlení. To na sebe nenechalo dlouho čekat. Při neobvykle tiché pitvě, které se účastnili všichni zaměstnanci, byla v jejich krvi nalezena látka, která způsobila strohý, vyděšený, překvapený a zároveň ledově klidný výraz mrtvolně bledých tváří.