Zvláštní příběh. Nikdy jsem nevěřla v nadpřirozeno..a pak tohle. No, člověk se učí každým dnem nové a nové věci. Tuhle bych si ale klidně odpustila. ..co to bylo?? Slyšeli jste to? Proboha už zase... No nic, snad mám ještě nějaký čas.
Šli jsme do kina. Kam taky jinam. Nedokázal vymyslet nějaký jiný originální místo na rande. Kino a "mekáč". Hmm. Ba ne, občas jsme šli i do KFC. To aby byla nějaká změna. Jasně, že jsem mohla něco vymyslet sama a taky jsem to dělala, jenže většinou ho to nebavilo, nebo nepřišel, nebo se to zase zvrtlo v kino. No co, platil. A já mám filmy ráda. Vlastně měla jsem. Mám takový pocit, že mě už Charlieho andílci nedokážou rozptýlit.
Z filmu jsme toho opět mnoho neměli. Líbat skutečně uměl. Vždycky mi tak drsně nasál jazyk, že mi okamžitě zvlhly kalhotky. Když to ale přehnal, bolelo to. To jsem si vždycky strkala jeho dlaň pod sukni. S ženským tělem to uměl na jeho věk až neskutečně dobře. Jasně, byla jsem mladší, ale o ženském těle jsem toho vědala víc než kterýkoli chlap :o).¨
Chtěla jsem, aby ve mě viděl vampa a byla jsem odhodlaná toho dosáhnout. Šli jsme schválně na nějaký přihlouplý film. Krom nás, byl v kině jen jeden člověk, v přední řadě. Pochopitelně jsme se usadili dozadu. Nikdy nepochopím velká kina. Takové plýtvání. Jsou schopni promítat prázdému sálu.
Film začal. A s ním i naše hrátky. Začalo jít do tuhého, doslova. Téměř se přestával ovládat a já už také měla dost. Musela jsem dostát svému předsevzetí. Klekla jsem si.. a myslím, že dál je velice snadné si pár následujících minut domyslet..ale já Vás nebudu napínat.
Jeho ruce mi probíraly vlasy a hladivě třely temeno. Potom jsem ztratila vědomí.
Kdyby žil, tahle věta by ho dostala. Určitě by mu zase ego dělalo kotrmelce. By si říkal, jakej je samec.:o)
Jenže nežije.
Po probuzení jsem měla v puse krev. Moje nebyla. A to bylo vše. Na sedačce naproti mě nikdo neseděl. Film končil, pán odcházel, týpci, co prudí lidi po skončení trháku, vcházeli. Přede mnou nikdo. Vstala jsem, byla jsem omámená. Tak jsem pomaličku klopýtala po schodech. Ještě, že jsou tak nízké.
Nenašla jsem ho. Nikde nebyl. Telefon nebral. Triko jsem měla od krve. Ještě, že mám v báglu svetr.
Zase to slyším! Kdo jsou?! A kde? To je fuk. Sbohem.
nemesis | 1. listopadu 2006 v 14:59 | 
Zde hledá
lepší konec by to chtělo