Vzbudili ji hlasitě zpívající ptáci hnízdící v korunách orosených stromů. Slastně se protáhla a zatoužila se ještě na chviličku zavrtat to vyhřátého polštáře. Avšak teplo vyzařující z každého zeleného lístečku ji konečně přinutilo s lehkým zívnutím vstát z měkké postele.
Dnes toho má naplánováno ještě spoustu, takže bude lepší, když začne hned. Vyšla do dusného letního odpoledne v rozevlátých rudých šatech, připravená na cokoli, co ji ten den čeká. Na to, co se jí ale mělo přihodit, se nemůže nikdo dokonale připravit.
Když kráčela s úsměvem na tváři loudavým krokem za svými přáteli, kteří na ni už netrpělivě čekali, přestaly její smysly náhle vnímat. Neslyšela žádné zvuky, viděla jen rozmazanou šeď, nemohla křičet ani se smát. Nemohla nic.. Byla sama!
Chodila jako v mlze až do úplného vyčerpání, stále sem a tam, ve snaze objevit záchytné lano, pevný bod, ke kterému by se mohla upnout. Jenže nemohla ani nahmatat pevnou zemi pod svýma nohama. Byla sama! Toužila zakřičet o pomoc, uslyšet vlídná slova útěchy. Byla sama!
Netušila, co se s ní děje. Při představě, že tam zůstane ještě chvilku, pocítila šílenství a strach deroucí se na povrch jako vetřelec z břicha hostitele. Nedokázala si připustit, že existuje možnost, že v tomto absurdním světě může strávit zbytek života. Ať už dlouhého, či krátkého. Musí odtud pryč. Hned!
Byť absolutně volná, bez nebezpečí, bez ubližování, bez nemocí,..tak to alespoň cítila. Tak se Tam cítila. Ale mohla by tak skutečně žít? Přišla by o všechno a o všechny. Mohla jen přemýšlet. O sobě, o lidech, které milovala, o tom, jestli je ještě někdy uvidí. Jen seděla. Chdit nemělo význam. Nebylo po čem.
Po chvíli ji to ani nepřišlo. Nikde nic. Jen Ona sama a její myšlenky. Nebylo to tak špatné. Mohla se tam klidně schovat, ztratit. Ještě nikdy nezažila takový pocit. Není teď součástí žádného celku. Není vůbec součástí. Je sama. Snadno se na to dá zvyknout.
Mlha kolem se rozpouštěla. Pomalu, jakoby se jí ani nechtělo. Z očí, z uší, z úst byla sňata neexistující neproniknutelná clona. Byla zpět.
Před restaurací jí přátelé zdravili, upřímně rádi, že ji zase vidí. Už nebyla sama!
Občas ale ráda vypne.
Zde hledá