...Vítejte a bavte se jako nikde Jinde... www.vencca.blog.cz

L jako Lidskost

12. října 2006 v 12:28 | Vencca |  Střípky mé další literární tvorby
Bylo jasné letní ráno. Sotva vyšlo zlaté slunce, vše se kolem rozsvítilo. I její plavé husté vlasy byly propleteny svěžím třpytem. Běžela ve vlahém chladivém vánku poboku svého čtyřnohého chlupáče a myslela jen na to , jak je teď její život nádherný. Přála by si v tomto stavu přetrvat. Tak uvolněná, tak svěží, tak sama v celém světě. Odpoutaná od všech svých problémů. Těch důležitých i těch absolutně zbytečných, které ji den co den sžíraly zaživa.
Na to teď ale nemyslela. Zastavila se a roztočila kolem dokola s čirým pocitem radosti.
Zarazil ji vtíravý nelidsky nakřáplý šepot. "To je Tvé přání? To je Tvá touha?" ...svět se zatočil. V zoufalém gestu udržet rovnováhu, narazila rukou do tenké, lepkavé a jakoby elastické překážky. Byla uprostřed Věci. Živé Věci. Tělesa pevného a přesto měkkého ve tvaru nepravidelné koule. Pak se vznesla.
Připadala si jako člověk, který je proti své vůli uzavřen v karanténě ve vysoce nakažlivé oblasti. Nikam nemohla a nikdo nemohl k ní. Bez svobody, bez vůle. Tak to přeci nechtěla. Jen si přála zbavit se svých potíží, trapných zážitků, smutných setkání. Být sama. Ale copak to jde?
Jak se dostat z téhle průsvitné pasti? Jak se dotknout života?
Podivná bublina se pomalu nechala unášet letním větrem a na svou nedobrovolnou pasažerku nebrala ohledy, pokud ji vůbec zaregistrovala, ...o čemž by se dalo polemizovat. Přelétla nad známými, ještě spícími místy. Cítila smutek. A přemýšlela. Není lepší tu zůstat? Je tu krásně, nahoře, pryč od všeho. Žádný stereotyp, krajina se stále mění. Vidí všechno. Skoro jakoby byla bohem.
A co ostatní, kteří mě mají rádi? Mají mě rádi tak moc, jako já je? A i kdyby ne, můžu bez nich žít? Jsem sobec, myslím jen na sebe. Nejprve chci pryč. Pak mohu řešit to ostatní. Teď to není důležité.
Je to snadné. stačí pomyslet a už se to děje. Krása! Kéž by všechno šlo tak snadno. Klesá, pružný obal se rozplývá. Po čase, který je velmi relativní (může být rokem i vteřinou), znovu stanula na čerstvém źeleném porostu, kterému dal nějaký úžesný člověk jméno "tráva".
Paráda.

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.